Jabalou


Natascha Tiberi je zakladatelkou a mámou značky Jabalou. Roky práce v grafické oblasti ji vedly k tomu, že své schopnosti už dále nechtěla využívat pouze v reklamním průmyslu, ale pro ty nejlepší věci v životě. Bydlet - žít - obdarovávat. Takže vyvinula své produktové řady, velké nálepky na zeď, voděodolné samolepky, reflexní samolepky a plakáty. Obzvlášť populární jsou dětské motivy.

Kromě Jabalou má Natascha Tiberi i svůj vlastní blog, ve kterém představuje kutilské projekty, vypráví o svém tvůrčím životě a vede vás na své fotografické exkurze. Podívejte se na www.natascha-tiberi.de

Příběh želvy Jabalou

Malá želva Jabalou přijela ze Sicílie do chladného Německa, konkrétně města Norimberk mnoha objížďkami. Byla tak strašně malinká, že její krunýř byl docela jemný a pokožka naprosto průhledná. Skončila u rodiny, která se do tohoto nevinného malého tvora okamžitě zamilovala a adoptovala si ji. Jabalou se od prvního dne cítila šťastně se svou novou rodinou. Koneckonců, na velké terase měla vlastní ohrádku na kterou celý den svítilo slunce. Byly tam s ní i dvě starší želvy, se kterými mohla ležet a hrát si celý den na slunci a vždy bylo k dispozici chutné jídlo. Nejraději měla jahody, které jídla tak nenasytně, že měla pak pusinku celou červenou a vypadala, jako by právě použila rtěnku na rty. Obzvlášť ráda si hrála se svou paničkou a pronásledovala ji – ano, to je velmi neobvyklé, želvy to vlastně nedělají. Ale Jabalou byla velmi zvláštní želva, protože každý večer šla spát spolu se svou paničkou-lidskou maminkou. Ta si ji vzala ji k sobě na gauč a položila si Jabalou na holé břicho. Teplo pokožky a blízkost její osoby umožnily Jabalou rychle usnout a užívat si pocitu blaženosti po celé hodiny. Jabalou byla také skutečnou hrdinkou a měla neskutečné štěstí. Jednoho dne ji ze sluneční terasy, která se nacházela ve třetím patře bytovky uprostřed města, ukradl obrovský černý havran. Jen náhodou si její rodina všimla havrana a Jabalou byla najednou pryč! Havran musel odletět daleko a sežrat ji nebo někam odhodit – jisté však bylo, že malá Jabalou byla navždy ztracena. Rodina byla od smutku celá bez sebe. O několik hodin později uplakaná panička, která odcházela z domu, jen nechtěně nahlédla za záhon před vchodem. A hle... kdo to seděl mezi růžemi? Drzá malá Jabalou. Havran ji odhodil. Ať už přesně v tomto místě, nebo zda se Jabalou musela kousek vrátit do svého domova – to zůstane věčnou záhadou?! Radost byla samozřejmě obrovská - Jabalou byla zpátky. Přežila svou vzrušující exkurzi a naštěstí dobře dopadla. Její krunýř byl naprosto neporušený. Odlomil se jen jeden dráp na přední nožičce. Dráp sice Jabalou už nikdy nedorostl, ale pokud žila, vždy to rodině připomínalo výlet malé želvy, která dokázala létat.

Příběh takové zvláštní želvy inspiroval Nataschu Tiberi, aby pojmenovala svoji novou značku po Jabalou. Takže malá darebáčka žije věčně ve všech svých krásných výtvorech a nepřestává přinášet radost mnoha lidem!

napsala: Julia Petschner